Pepíček dostal k narozeninám papouška, dospělého, s příšerným chováním a ještě horším slovníkem. Každé druhé jeho slovo bylo sprosté.
Pepíček se snažil papouška převychovat, neustále na něj vlídně hovořil, hrál mu jemnou hudbu, dělal všechno, co ho jen napadlo, aby mu dal dobrý příklad. Nic nepomáhalo.
Řval na papouška a papoušek na něj řval nazpátek. Třásl jím, ale to papouška jen rozčílilo a byl ještě sprostší.
Nakonec papouška v největším zoufalství strčil do mrazáku. Nějakou chvíli se ozývalo kvičeni, kopání a křik. Pak vše ztichlo a půl minuty bylo ticho.
Pepíček se vyděsil, že se papouškovi něco stalo a rychle otevřel dveře.
Papoušek pokorně vystoupil z mrazáku, vkráčel do Pepíčkových nastavených rukou a řekl: "Domnívám se, že jsem vás patrně urazil svým neomalenym jazykem a akcemi. Budu usilovat o to, abych to napravil. Je mi to opravdu líto a prosím o odpuštění."
Pepíček užasl nad takovou změnou papouškova chování a chystal se zeptat, co zapříčinilo tu dramatickou změnu, když tu pták pokračoval: "A mohu se zeptat, co provedlo kuře?"