Vypravěč:
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
Na jejich památku vlastnila dceru
Křehounkou dívenku, s nosem jak okurka,
červenym od rumu - no prostě karkulka.
Jednou když matička dívenku spatřila,
dala jí lepáka a něžně pravila.
Matka:
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
ať baba vyskočí zas jako srnka.
Červená karkulka:
K čemu je matičko červená suknice?
Ta jenom přiláká úchylné myslivce.
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
už potom nebudu nevinná dcera.
Matka:
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,
než baba za léky utratí důchod!
Připrav se hned do startovní polohy,
pořádný guláš jí postaví na nohy.
Vypravěč:
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
a běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé, červené sukničce,
nepotká na cestě žádného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesli do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravu,
pak v loži spatřila podivnou postavu.
Červená karkulka:
Co je to za fóry, tak brzo po ránu?
Vlk se tu placatí v bábině županu.
Vlk:
Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří!
Babu sem posnídal, ty zůstaň k večeři.
Máš hezké tvářičky, jak žádná druhá,
za to ta babice byla dost tuhá.
Červená karkulka:
Tak to sis vybral jakostní potravu,
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral si babičku s infekční žloutenkou.
Vypravěč:
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití...
Beskydský deníček a sníh na horách.
Hugo volá své matce.
Baví se dva konzervativci se spolu baví.
Citáty slavných osobností mezi které patří také maršál Malinovskij.
Zácpa stavebního dělníka.
Třídní učitel má pravdu.
Světlo jíme doma.
Jak vznikl svět na začátku všeho bylo slovo a ve slově byly dva bajty a víc nebylo nic.
Mucha, Picasso a Pepíček přijdou k nebeské bráně.
Přípravy na zkoušky, komu pomůžeme.